Včelařská konference

"Pokud je tu řeč o genetice včely, Já jsem pro změnu na přednášce slyšel, že při spáření kraňky s tmavou je bodavá pouze ta první generace, ale od matky z druhé generace jsou včely nebodavé. K dotazu na vysvětlenou tohoto jevu od přednášejícího jsem se nedostal."

Na ředění moc nevěřím, předávané vlastnosti mají nějaký koeficient dědičnosti tj. schopnost předat + dominance vlastností, potlačit vlastnost druhého partnera a předat vlastní geny. A výsledek je souhrn všech schopností předat.
U včely trubec předává geny své báby. A také si myslím, že jestli je původní matka kraňka a původní trubec tmavý, popř. obráceně, by mohlo mít na výsledné vlastnosti křížence také nějaký vliv. Aspoň u jiných zvířat to takhle funguje(mula, mezek).

Tyhlety geny musí být recesivní. Neboli se projeví až na potomkovi tehdy, pokud je bude mít i mateřská i otcovská linie. Zatímco u rodičů se nepoznají, protože jsou překryty působením druhého genu v páru. Nevhodné dominantní geny byly z populace odstraněny výběry včelařů, protože se projevují i když tam je v páru jen jeden tento gen. A tudíž není problém linii , která ten gen obsahuje, identifikovat a dominantní gen tak výběrem odstranit z populace.
Případně podobně bude fungovat, pokud se nebude jednat o stejné geny, ale o kombinaci více genů. Potom mateřská linie bude mít jeden nebo jedny tyto geny, otcovská jiné a pokud se tyto všechny geny v určité kombinaci sejdou u potomka, máme tady divoké včely.

Zředění bych to nenazýval. Spíš odstranění části přirozeného rozptylu té bodavosti. Asi jako když fabrika vyrábí nějaké součástky, které mají jeden rozměr při velkém množství těch součástek statisticky rozložený v klasickém Gausově grafu. A když se řekne, že od určité hodnoty už to jsou zmetky a nějakým měřením se tyto zmetkové součástky oddělí, zůstane ve zbytku jako rozložení těch hodnot jen jakoby odseknutý zbytek stejné křivky. Ředění by bylo, kdyby se do nevytříděných součástek přidaly třeba součástky vyrobené na podstatně dokonalejší lince , potom by bylo naředěno procento zmetků. A naopak.

Na zředění bych nesázel. Vzpomeňme, co napáchalo pár matek africké včely po dovozu do Brazílie. Kdyby platil koeficient zředění, tak by dnes už o tom nikdo ani nevěděl. Místo toho je velká část kontinetu zasažena "afrikanizovanými" včelami (AHB) a dodnes působí problémy. Už půl století. Pro ně se vžil termín "zabijácké včely". Takové pokusy, byť původně dobře myšlené, často působí nepředvídatelné škody. Třeba dovoz králíků do Austrálie a pod. Ukazuje se, že největším škodičem v přírodě je člověk.
Pepa

Pane Šroll už jsem chtěl odpovědět na váš předchozí příspěvek, ale činím to až nyní.
1) Samozřejmě, pokud někdo chce šlechtit na tzv. varroatoleranci v odlehlém prostředí, neví o tom Tzkušenost mám za sebou 8 let.
2) Pokud to ale dotyčný(í) bere(ou) jako polozovací stanici, okresek, je to možné i u nás. Takové oblasti jsou, jen je trochu problém s divoce žijícími včeltvy. Ale i to jde a jsou stanoviště, kde se divoký roj prostě neuživí. Musí se hledat.
3) Včelař a chovatel si s různými plemeny je schopen poradit. K tomu může využívat tzv. časovu izoloci, která je mnohem spolehlivější než oplozovací stanice, má ale zase podstatně nižší úspěšnost (často pod 50%). Provádím ji od 11 ti let v různých obměnách a obdobích.
4) Majitel včel si s tím (různými plemeny) samozřejmě neporadí, ale i to je možná šance pro včely a včelaře.
5) Dotace na matky jsou nevětším deformačním prvkem v oboru. "Díky" jím se rozšiřuje neustále nekvalitní a neživotaschopný materiál. Dříve jsme razili heslo "Každý včelař chovatel matek", dnes se v tichosti hrazí "Každý včelař odběratel matek" Prostě zákazník se musí vrátit a tomu odpovídá prodávané zboží. Je to celosvětový trend, tedy cesta do pekel. Nic proti chovatelům, dělají jen to, co je pro ně ekonomicky výhodné. Špatná jsou pravidla, ne oni. Asi men za tohle nebudou milovat.
6) V naší ZO před cca 40- 30 ti roky bylo kolem 20 drobných chovatelů matek. CHovala se kraňka, př. Martínek tu tzv. tmavou včelu, př. Veverka "kavkazanku", př. Machač "vlašku" a drtivá většina včelařů neměla problémy.
Jistě rojivost byla trošku větší i bodavost, to ale heterozní efekt s sebou prostě nese. CHov, šlechtění ale není prosté rozmnožování matek a zde sehrávali místní drobní chovatelé velkou roli. To ale dnes není, resp. zbylí ještě dožívají, je jim ale často 80 let.
7) Ti co to nezvládali měli bestie,že když šli do včel, museli to nahlásit na obci a ta byla půl dne uzavřena ( u nás Maroko a př. Toman) Kupodivu si lidé ani nestěžovali, což je , viděno dnešními vztahy mezi lidmi, neuvěřitelné.

Rozhodně bych tedy nikoho nestrašil,zafrikanizovanou včelou, rozhodně ne včelaře. Včela jako taková nebezpečí není. Probém je jen v tom, že si někteří myslí, že vědí a přitom neví nic. Nevědomost a netolerance je a bude vždy. S tím je nutné se smířit a zařídit se podle toho.
Zajímavé např. je, že v Norsku, kde se chová na jihu kraňka a v jiných oblastech ta "tmavá", mají přísná pravidla. Nesmí se kočovat mezi okresy s různými plemeny včel (viz forum Šance pro včely), převážet včely ani matky a chovat se smí, jen to, co je pro danou oblast schváleno. Docela zajímavé zjištění, že tam nikdy neměli komanče, že.
Možná si jen více váží toho, co již mají a již dosáhli. Možná i pro nás poučné. LD

Pane Dvorský, jako obyčejně - sto bodou !